Zvonková (Glöckelberg) - výstava na místě, kudy procházely dějiny

Od poloviny devadesátých let přitahuje kostelík na Zvonkové opět mnoho (cyklo)turistů. Předtím byly obec a kostel po desetiletí vymazány z mapy. Dva Linečané - Horst Wondraschek a Othmar Hanke - vrátili kostelu jeho důstojnost a obci její dějiny. Teď je v kostelníkově domě instalována nová výstava.

Dějiny malé vsi Zvonková nedaleko rakouských hranic jsou neobyčejné. Někdy od 17. století byla osídlována německy mluvícími Čechy, po roce 1945 byla většina obyvatel odsunuta. Ale ani čeští "dosídlenci" nemohli v domech zůstat dlouho, neboť Zvonková spadala do uzavřeného pásma mezi železnou oponou a rakouskou hranicí. V padesátých letech ji komunistické buldozery srovnaly se zemí. Tím zmizel i kus průmyslových dějin Šumavy, protože v tomto regionu kdysi bývaly mlýny, kovárny, sklárny a řemeslné provozovny.

Po převratu si Linečan Horst Wondraschek vyhrnul rukávy a s pomocí darů bývalých obyvatel začal znovu budovat zvonkovský kostel; jeho matka odtud ostatně pocházela: "Ten kostel, to byla ruina. Dočasně sloužil vojákům jako tělocvična a skladiště. Všechno bylo zarostlé stromy a keři a v té divočině se to sotva dalo najít."

Se souhlasem biskupa Miloslava Vlka získal záměr brzy i podporu z české strany. Wondraschek a jeho četní pomocníci vymýtili prostranství a renovovali zpustlou stavbu. Byl pozván linecký umělec Josef Fischnaller († 2006), aby vytvořil nová skleněná okna a kříž pro oltář. Také náhrobní kameny ze hřbitova před kostelem se vynořily na povrch a dnes je hřbitov tak úhledný, že se tam bývalí Zvonkováci opět nechávají pohřbívat. Místo se stalo tajným tipem mezi cykloturisty, kteří dobývají nedotčenou přírodu bývalého uzavřeného hraničního pásma.

V bývalém kostelníkově domě zřídili nyní Horst Wondraschek a Othmar Hanke výstavu: "Chci představit obec a lidi, kteří zde žili. Ideologické komentáře jsou zcela vynechány, především má působit to místo", říká Hanke. On sestavil úctyhodný přehled z historických fotografií - od českých fotografů Josefa Seidela, Josefa Wolfa (oba z Českého Krumlova) a Mayera (z Horní Plané). Člověk vidí tváře se silným výrazem, utvářeným životem na venkově v době bez pohodlí. Jedná se o scény ze všedního života lidí, který jako by vyprávěl sám o sobě. Protože co by kdo mohl ještě přibájit mladým kuchařkám, které hrdě prezentují výsledky kuchařského kurzu? Také obrázky práce na poli nebo jízdy na saních v zimě dávají nahlédnout do životů, které sice byly plné strádání, nepochybně ale znaly také šťastnější momenty.

Hanke zvolil ale ještě jinou cestu, aby se přiblížil dějinám této obce: "Příběh zvonů z kostela rovněž odráží tragické dějiny tohoto kousku země." Už v roce 1876 byly poprvé zničeny při požáru kostela. Během obou světových válek bylo mnoho zvonů zabaveno, Zvonková obdržela jako protislužbu "válečnou půjčku". Vystavené listiny dokládají tyto čachry s osudem.

Druhá část výstavy je věnována páteru Engelmarovi, který v letech 1940 až 1941 působil jako zvonkovský farář a později byl zavražděn v koncentračním táboře Dachau. Další výstavní místnost je vyhrazena pražskému literátu Johannesi Urzidilovi (1896-1970).

Tento text vyšel v Kulturbericht Oberösterreich 60. ročník, číslo 9, září 2006. Další zveřejňování s laskavým svolením redakce.

Otevírací doba: sobota a neděle 10-16 hodin

Příjezd z Rakouska: z Ulrichsbergu k hraničnímu přechodu Schöneben; za hraničním přechodem směr údolní nádrž Lipno; doleva nahoru.

Příjezd z České republiky: převozem z Horní Plané přes údolní nádrž Lipno; směr hraniční přechod; doprava nahoru.

Elisabeth Vera Rathenböck
Elisabeth.Rathenboeck@utanet.at

Projekt "Muzeum Fotoatelier Seidel Český Krumlov 1. - 3. etapa“ je spolufinancován z programu Evropské unie Interreg IIIA