Unikátní Fotoateliér Seidel vydal další překvapivý objev

Rekonstrukci českokrumlovského Fotoateliéru Seidel provázejí mnohé nečekané nálezy. Ovšem zatím poslední a největší překvapení přinesl uplynulý víkend, kdy dělníci během rekonstrukce domu s fotoateliérem v Linecké ulici náhodně odkryli prostor pod podlahou, který ukrýval další stovky negativů na skleněných deskách.

V místnosti, kde dříve bývala laboratoř, již Seidlovi později přestavěli na kuchyň, byla pod vrstvou betonu skryta zhruba tisícovka skleněných desek. „Při prvním kopnutí jsme vůbec netušili, co se skrývá pod betonem, ale v řezu výkopu už bylo vidět, že jsou tam skleněné desky. Z některých zbyly jen kousky rozlámaných střepů, některé už neměly onu citlivou vrstvu, ale mnohé z nich jsou takřka nepoškozené. Odhadem je tam uloženo tisíc až patnáct set skel,“ popsal téměř detektivní pátrání Petr Hudičák, manažer projektu Fotoateliér Seidel.

Negativy jsou uloženy na ploše velké zhruba metr na metr padesát, v místech, kde kdysi stála vana na závěrečné propláchnutí fotografií. Proč Seidlovi uložili část negativů právě pod podlahu, později zalitou betonem, když všechny ostatní skleněné desky pečlivě evidovali a měli je vždy po ruce, zůstává záhadou. Podle Petra Hudičáka zatím nic nenasvědčuje tomu, že by snímky mohly mít jakkoliv nebezpečný, kompromitující či dehonestující námět a obsah: „Většinou se jedná o portréty, skupinové fotografie, ateliérové snímky svateb a podobně. I když se na některých sklech nedochovala citlivá vrstva, zůstala na nich čísla, pod kterými Seidlův fotoateliér jednotlivé zakázky evidoval.“

Právě díky očíslovaným negativům a pečlivým evidenčním záznamům, které si Seidlovi u každé fotografie vedli, se podařilo zjistit, že „v úkrytu“ jsou práce pořízené koncem 20. a začátkem 30. let minulého století. To je ale jen předběžné určení podle několika náhodně vybraných skel. Negativy totiž leží pod vrstvou písku, prachu a stavební suti, takže je bude nutné nejprve opatrně vyzvednout, vysušit, očistit a teprve potom podrobit odbornému zkoumání.

S datací skel Petru Hudičákovi pomohly i poštovní razítka na obálkách, v nichž byly některé negativy zabaleny, a také noviny, jimiž byla skla proložena. Otázkou však stále zůstává, kdy a proč Seidlovi část svého bohatého fotografického odkazu takto uschovali. I to bude předmětem dalšího bádání. „V úkrytu jsme našli československou korunu z roku 1969, takže to jasně ukazuje, že ten prostor nebyl zasypán před tímto rokem,“ dodal Hudičák.

Překvapivému, i když stále trochu tajemnému nálezu, přikládá velký význam i ředitel Českokrumlovského rozvojového fondu Miroslav Reitinger: „Mimo jiné je to další střípek do pestré mozaiky, která nám postupně ukazuje celou rozsáhlou a bohatou činnost Fotoateliéru Seidel. Je to další objev, který vede ke komplexnímu poznání nebývalého díla Josefa a Františka Seidlových.“

Českokrumlovský rozvojový fond, spol. s r. o., získal dům s fotoateliérem rodiny Seidlovy do svého vlastnictví na jaře roku 2005. V domě se zachovalo na sto tisíc skleněných desek i celuloidových negativů, které jsou věrnou obrazovou kronikou Šumavy i běžného života v pohraničí v minulém století. Dochovalo se i původní vybavení domu a především fotografického ateliéru mnoha dobovými přístroji, pomůckami a dekoracemi. Do roku 2008 by s pomocí prostředků z fondů Evropské unie mělo vzniknout z Fotoateliéru Seidel jedinečné muzeum a později i Centrum česko – rakousko – německého porozumění.

Další informace

• Projekt Fotoateliér Seidel

Projekt "Muzeum Fotoatelier Seidel Český Krumlov 1. - 3. etapa“ je spolufinancován z programu Evropské unie Interreg IIIA