Zámecké interiéry v zimním období

Ochrana historických interiérů a interiérových instalací před nepříznivými vlivy zimního období je v této době zvláště aktuální. Sluneční světlo z nízkého zimního horizontu, výkyvy vlhkosti i teploty, dlouhodobé mrazy a prach negativně ovlivňují choulostivé předměty či materiály jako jsou například textil, papír, šelakové a jiné povrchy, intarzie, barevné pigmenty atp. Zkušenostmi je potvrzeno, že opakované několikaleté působení nepříznivých vlivů (cca. 5 - 8 let) je již výrazně znatelné a delší působení vede k nevratným destrukcím historických artefaktů, které následně znamenají ztrátu původní kvality a zvýšené náklady na konzervaci a restaurování.

Znalosti historických principů ochrany interiérů a mobiliáře (povlaky, záclony, závěsy a dřevěné okenice), exaktní a dlouhodobé sledování negativních vlivů na jednotlivé druhy materiálů, uplatnění metodických postupů památkové péče s důsledným osobním přístupem poučeného personálu vedly k systémovému řešení tohoto problému na zámku v Českém Krumlově.

V posledních několika letech byly postupně obnoveny dřevěné okenice, do interiérů osazeny záclony a závěsy, okna vybavena textilními roletami a zejména na každý kus mobiliáře byl ušit povlak přesmě na míru. V souhrnu to znamená desítky dřevěných okenic, přes dvěstě meziokenních rolet a přes dva tisíce povlaků, které v období od listopadu do března vytváří charakteristický vzhled zámeckých interiérů a chrání je.

Rozsah těchto prací a důsledné uplatnění zásad zimního zakonzervování historických interiérů je ojedinělý i v celorepublikovém měřítku, a proto Národní památkový ústav v Praze připravuje na 1. března 2005 celostátní seminář odborných pracovníků památkové péče na zámku v Českém Krumlově. Předání našich zkušeností a jejich uplatnění i na jiných zámeckých objektech by mohlo znamenat, že v blízké budoucnosti bude takto zajištěna většina zámeckých interiérů v České republice.

Tyto práce a uvedený přístup k ochraně památkových hodnost nebyl dosud v adekvátní míře prezentován širší veřejnost a možná zde je příčina vzájemného nepochopení mezi těmi, kteří usilují o zpřístupnění zámeckých objektů v zimním období pro své klienty a pracovníky památkové péče. Zimní aktivity v historických interiérech musí být posuzovány velmi obezřetně, protože cílem jistě není ohrožovat či dokonce "spotřebovat" historické bohatství v jedné či dvou generacích ale naopak, v co nejširším druhovém zastoupení, v co nejlepším stavu předat toto dědictví našim následovníkům.